◘ my fuckin' stories

Pomelo

23. května 2010 v 13:25 | Dead Psycho
Jednoho nudného večera....vzniklo
Deadynčino první a asi poslední drabble :D

Zadala: Dael
Slova: pomelo, nůž, kuchyňská linka, svlíkat, obojek

Chceš realizovat své sny? Probuď se!

10. ledna 2009 v 23:13 | Dead Psycho
Ehm. Povídka, se kterou se bude Deady reprezentovat v soutěži Filipa Venclíka.
Myslím, že ztráta času je to číst. Ale potěší mě, když se někdo dostane až na konec;)

Deady potřebuje léčebnu

Reflexně se vymrštím do sedu. Opět ten stejný sen. O jednom hloupém zrcadle se mi zdá už měsíc. Depresivní. Setřu si pot z čela, počkám, až se mi tep vrátí do normálu, pohlédnu na hodiny na mobilu a znovu zalehnu, doufaje v bezesný konec noci.

Never Too Late II. díl

4. července 2008 v 21:31 | Dead Psycho
To trvalo. Věřím, že už jste stejně zapomněli, vo čem to vůbec bylo, ale to není můj problém, že jo?:) Na sklerózu lék neznám. Ale co, já to přece napsala, tak po mně ty šutry nehažte!!!:D

Never Too Late

9. června 2008 v 10:28 | Dead Psycho
Už dlouho mi hlavou probleskují nápady na nějaký příběh při poslouchání songu od Three Days Grace - Never Too Late. Teď jsem se konečně dokopala k tomu, něco stvořit. Má to otevřený konec, takže když se Vám to zalíbí, jsem ochotna psát pokračování, ale to bude čistě a jen záležet na Vás. Komentáře potěší, hlasování v anketě též...

Never mind

14. dubna 2008 v 21:12 | Dead Psycho
Po velmi dlouhé době, opět něco jako "slash". Nevím, co mě to napadlo! Prostě to najednou přišlo...
A ikdyž je to v podstatě o ničem, konec Vás, kteří si to přečtete, možná překvapí, možná rozesměje..
Někdo mě i za to utnutí možná i zabije, ale s tím se pořád dokážu smířit ;)
Takže pokud máte nějaký ten čas, otevřete si celý článek :)
Předem děkuji za komentáře...
Vaše Deadynka :)

I'll atack!!

24. března 2008 v 20:52 | Dead Psycho
Cosi mě dostalo...Ta bleskovka!! Ta za to může!! A i to, že nefará VSD:( Pls komenty..:)

Before the Death...

2. března 2008 v 11:14 | Dead Psycho
Usmála se. Viděla svou mladší sestru na houpačce, jak nabírá stále větší rychlost a její radostný křik se line celou zahradou a skrz živý plot až k sousedům. Ona seděla opodál na plastové židli, na klíně jí polehával černý kocour, kterého stále hladila a drbala za ušima...

Načež pokřivila úsměv v útrpný škleb plný bolesti a smutku. Ocitla se na hřbitově, při pohřbu své matky. Pevně obejmula sestru a zašeptala, že všechno bude fajn. Ta se na ni podívala uslzenýma, modrýma očima a lehce přikývla...

Ohlédla se a seděla ve školní lavici. Její spolužáci po ní házeli papírové vlaštovky a oslovovali ji nehezkými jmény. Chránila si obličej pažemi a tiše vzlykala. Nablízku jí nebyl nikdo, kdo by jí pomohl...

Zvedla hlavu a nacházela se ve svém pokoji na posteli jen ve spodním prádle. Její nevlastní otec, druhý manžel její mrtvé matky, stál před ní a doslova řval, ať si svleče i to ostatní. Nechápala to...
Najednou tupá rána a absolutní tma...

Říká se, že před smrtí se nám před očima přehraje krátký film, zachycující nekteré chvilky našeho života...Ať už dobré, nebo ty špatné..

To be alone...on a Valentine's day

14. února 2008 v 18:58 | Dead Psycho
Byl chladný, pozdní večer plný nečasu. V dálce se po obloze křížily blesky, avšak hromy zněly nebezpečně blízko. Seděla schoulená do klubíčka na pařezu u lesa a drkotala zuby. Rukama si držela skrčené nohy až u brady a hlavu měla položenou na kolenech. Nesnášela tenhle den plný utrpení, přetvářek a hraného lidského divadla. Vítr jí rozfoukával havraní vlasy, ale jí to nevadilo. Cítila tu uvolněnost, cítila tu svěžest. Jen zde byla v bezpečí. Jakoby pod ochrannými křídly anděla Rafaela. Mnohokrát jí pomohl, stejně tak ji mnohokrát zradil, ale nenávist k němu necítila, vždy s tím počítala. Na zemi není dobra bez zla, říkávala. Zvedla hlavu, zhluboka se nadechla a těžce vydechla. Po tváři jí stekla slza. Na chvíli se zamyslela…
Ocitl se za jejími zády, pevně ji obejmul, zaklonil její hlavu, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a odhalil tak to nádherné, malé tetování na jejím spánku. Přejel prstem po obrysu. Obrazec se náhle rozzářil a on jí pošeptal: "Nejsi sama, hvězdičko"
…Otevřela oči a aniž by se ohlédla po mizející siluetě, vykouzlila nepatrný úsměv, děkovala za ten sen. Ona přece věděla, jaké to je, být na Valentýna sama.
 
 

Reklama